Milí přátelé, k mým vlastnostim patří říct lidem to,

co si o nich myslím. A i naopak považuji za povinost od mých známých, to samé.

Bohužel jsou mezi Váma takoví, kteří mě jejich zkreslené mínění o mě a mém umění nikdy nic nerekli. A knížky, kde stojí pravda, nečetli.

Většina Vás než aby řekli pravdu, tak se stáhli, ignorovali, nebo jednoduše věřili mému bývalému manželovi.

Před týdnem jsem šla okolo domu, kde bydlí, má na štítku pořád ještě moje jméno.

Jedna přítelkyně mě řekla: třeba nemá na nový.

V tu chvili mě napadlo, že nejenom jí, ale všem,

kteří věří a věřili Romanu Soumarovi a né mě, vysvětlím jednou pro vždy, jak to je.

Jsem Vám to dlužna. On totiž tam po celé ty roky má to jméno, aby mohl lidem,

se kterými jsem si psala, ty lži o mě napsat.

Někteří z Vás, kteří mě mají rádi, mě ty lži, řekli.

Je mi jasné, že většina z Vás řekne:

Proč to ted vytahuje, ty stare veci?

Já mám pravo a to kdykoliv Vám napsat,

že všechny drby o mě, které jste kdy slyšeli se nezakládají na pravdě, a tím že mě chválíte fotky a přehlížíte moje knížky a sochy, dáváte najevo,

že je snadnější věřit těm lžím.

Kde mám začít — už vím, pokladem který mám, a na který je pan Soumar krátký, jinak Vás dostal hnedle všechni. I ti, co ho neznají osobně. Jiřina a já jsme se seznámili když nám byly čtyři roky, dětství jsme měli jedna ku jedné a dodnes jsme přítelkyně. Ona ještě pořád učí na Karlově Universitě. Ona i já víme o sobě od dětství, věděly jsme co máme za vlastnosti v sobě. Nedávno mě řekla: Tvůj otec byl velice spravedlivý. Tato poznámka a mém překrásném dětství mě ponouklo Vám toto napsat. A možná také vysvětlit, proč jsem si z těch pomluv nikdy nic nedělala. Roman Soumar je slaboch, jeho mindráky, které vyplynuly z jeho zničeného dětství jeho matkou, si léčil tím, že o mě důvěrně a „s velikým pochopením pro můj strašný osud, vyprávěl“. Já byla vždy charakterně silnějí, nejenom lepší fotografka, než on. Z toho pramení ta jeho závist a ze asexuality, jeho žárlivost. A také jsem neměla potřebu, ani dnes ji nemám, lidem říkat pravdu. Proč taky, já vím, jak to bylo a nakonec musim říct, kdo mu věřil byl pro mě stejný vůl, jako on a nesahal mě ani po kotníky, jako Olga Endlicherová, která dodnes věří, že fotky kradu z internetu, sochy jsem dělala podle formy, nevím sice jak, a knížky asi píšu tím, že je kopíruji také.
 A  to že se moje maminka možná spustila s Kischem může být pravda, byla nádherná a chytrá žena, nedivila bych se. A odkud bych jinak měla tu prý  schopnost psát. A ta podobnost s Kischem

neni jen ve psaní...

A ted dovolte abych Vám jednou pro vždy popsala drby Romana Soumara, z drog narozené pomluvy. Je to zajimavé se dovidat o sobě ty žvásty, ktere se pošly z nemocného mozku. Já jsem měla vždy a, to ví rodina Mašínová včetně Jenky, v mém štítku bezúhonost, vyrostla jsem částečně v té rodině, kterou chtěl mít pan Pavel Kohout jen pro sebe. Dnes jsou rodiče, které mě dali fantastické vychování, a i Majda mrtví, jejich překrásné dopisy střežím jako oko v hlavě. Varují mě v nich před svojí vlastní dcerou, tedy vlastně před Pavlem Kohoutem. Jelena, která si říkala má sestra je pod jeho vlivem a také alkoholu, a přitom byla svědkem toho, kdy jeji rodiče mě brali jako třeti dítě. To si nikdy nikdo nedovede predstavit, jak krásný byl čas v této aristokratické rodině, než přišel Pavel.

Tak tedy, i když jsem pracovala v Perlově ulici, nebyla jsem nikdy šlapka, byl tam spezialni vykroj prazske sunky, kde jsem pracovala. V Mnichově jsem nechodila na štrych, na akademiji mě nevzali, protože profesor Koch řekl, že bych se tam nic s mojim talentem nepřiučila... a jestli tam chci jít, tak se on o to postará. Nikdy jsem nekradla, nejsem blázen, jsem naopak velice vyrovnaný a upřimný člověk, který nezná závist a žárlivost. Nejsem ani pedofilní, jak se o mě vypráví, ani jsem nebyla nikdy alkoholička... Obrazovky jsme dělali spolu, mám na nich ten samý podil jako Roman Soumar. Po rozvodu nevydal sám žádnou knížku, naopak přestal fotografovat, aby se nepřišlo na to, že to neumi. O fotografiji říká, že je to prostituce. Ano, on byl kurva, protoze nemel ty oci, ktere mám já. Kradl mě všechny fotky, pokavad jsem u něj bydlela. On sám totiž v živote nic nedokazal. Je cholerik mlátil me a ja se mu smala do očí. Mě nikdo v životě neuhodil, takže a ted se dovite mé tajemstvi, které jsem i ja sama dost dlouho nevěděla ano nebrala jsem si ty facky, které jsem od nej dostala, osobně a také ty pomluvy mě ze stejného důvodu nezajimaly.

Kdykoliv jsem se v mém životě seznamila s někým, kdo psal knížky, vždy jsem si je koupila. Ti lidé, které jsem poznala ještě za života s Romanem Soumarem, vždy chtěli naše knížky zadarmo. Nerozdávám knížky tedy od te doby, prisla jsem na to že lidé je nečtou, když je daruji. Ta moje generace bohužel vyměnila kvalitu za quantitu a tak se mě stane, že lidé si mysleji, a dokonce i vyčítají, že když jsem jich napsala tolik, že nemůžou být dobrý — jsou. Nádherné rezenze mě o tom denně přesvědčuji, mám někdy křídla že neprojdu dveřma...

Dekuji Vam za pozornost

Pokud chcete vědět, co si lidé opravdu myslí, dívejte se spíše na to, co dělají, než na to, co říkají.